Markéta Chvátalová
- Počet článků 33
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1092x
Seznam rubrik
Markéta Chvátalová
V bačkůrkách
Když tehdy před lety zahlásila moje v té době dvacetiletá sestra, že odjíždí na zkušenou za „malou“ louži do Anglie pracovat jako au-pair, nikdo z naší rodiny nevěřil, že tam vydrží déle jak měsíc. A to nejen kvůli tomu, že její anglická slovní zásoba byla popravdě dost mizerná, ale hlavně proto, že moje sestra v té době působila jako hodně „mamánkovský“ typ a nikdo jsme si nedovedli představit, jak v té daleké cizině bez své maminky a nás – své rodiny – přežije. K našemu překvapení vydržela v Anglii nejenom měsíc, ale úspěšně brázdí levou stranou vozovky londýnského centra už dobrých patnáct let.
Markéta Chvátalová
Nepřehlédnutelná
Říká se, že štěstí přeje připraveným, ale někdy nás zaskočí takové situace, na které jsme se prostě a jednoduše ani nikdy připravit nemohli. V životě by nás totiž nenapadlo, že by se něco podobného mohlo stát a pak, když musíme takové situaci čelit tváří v tvář, najednou zjistíme, co v nás opravdu je, kam až sahají naše hranice, a kolikrát sami sebe překvapíme, co všechno jsme schopni vydržet a zvládnout.
Markéta Chvátalová
Když nevíš, tak se zeptej.
Nedávno jsem byla na návštěvě u svojí tety. Teda ona to není vyloženě moje teta, je to v podstatě cosi jako vzdálená sestřenice mého táty, ale odjakživa jí říkám teto, i když je v podstatě jen asi o deset let starší než já. Moc často se nevídáme, tak jednou za rok. Teta, přestože je normálně vdaná a má manžela a děti, je vyhlášená svojí úzkoprsostí. Nesnáší lascivní vtipy, dvojsmysly nebo narážky na sex a dává svému okolí ostentativně najevo, jak jsou vtipy tohoto ražení trapné a narážky ubohé. Moje máma vždycky říkala, že jí děti musel přinést čáp, protože je to puritán a ještě k tomu jeptiška v jednom balení. Na mě teda spíš teta působí, jakože v podstatě moc nepochopí smysl těch vtipů či narážek, a proto se tváří tím svým výrazem, jak jsme „trapný a ubohý“, že se něčím takovým dokážeme bavit.
Markéta Chvátalová
Modrá je dobrá
Právě jsem v rádiu zaslechla, že dnešní den – 29. leden – je výročí slavné modré pilulky Viagry. Prý je dnes ten den, kdy se poprvé začala prodávat v našich lékárnách. To mně připomnělo příběh mojí kamarádky, kterou chtěl manžel překvapit a někde si tuhle zázračnou pilulku splašil. Jeden večer, když jejich odrostlé děti vyrazily ven za zábavou, celý natěšený pilulku zblajznul a čekal, až se projeví ta její síla. Jenže jeho tělo zareagovalo trochu nestandardně a mocná síla modré pilulky se vlila na opačnou část těla, než se obvykle vlévá, a manželovi neuvěřitelně natekly uši, rty a prsty u rukou. Moji kamarádku upřímně vyděsil, když se před ní takhle objevil. Chvíli jí trvalo, než z jeho vysvětlování skrz nateklé rty pochopila, že má doma namísto nadupaného hřebce totálně smutného Mickey mouse, který se bojí, aby mu to nezůstalo. Takže místo do postele vyrazili do nemocnice. Kamarádka se musela chopit volantu, protože na rozdíl od manžela mohla ohnout prsty, zatímco manžel vedle ní nešťastně vzdychal na sedadle spolujezdce, s dlaněmi opřenými o stehna a s prsty roztaženými do stran, jak kdyby právě do deseti napočítal. Na příjmu musela kamarádka vysvětlovat, co se stalo, protože manželovi by nikdo jiný nerozuměl. Naštěstí všechno dopadlo dobře a manžel po jakési injekci zase splasknul do původní velikosti.
Markéta Chvátalová
Jel jsem jednou tramvají
Nedávno jsem z rádia slyšela, že to, o čem byla v rádiu řeč, je „vrcholem stoicismu“. Místo abych o té skvělé věci poslouchala dál, začala jsem přemýšlet, jestli jsem kdy v životě už někdy takovou formulaci slyšela, jestli jsem vůbec kdy ve svém životě alespoň použila slovo „stoicismus“, natož ve spojení se slovem „vrchol“. Pak jsem přemýšlela, co nebo kdo v mém životě či okolí se mnou tak mocně zacloumal svojí vyrovnaností, sebeovládáním či flegmatismem natolik, že bych o tom nebo o někom mohla říct, že to je „vrcholem stoicismu“. A pak jsem si vzpomněla na historku mojí kamarádky, která se jí přihodila cestou tramvají, a musím uznat, že tam bych se slovo „stoicismus“ a možná i ve spojení se slovem „vrchol“ nebála vůbec použít.
Markéta Chvátalová
Život je pes
Tenhle příběh je o známé mého známého. Vlastně ani nevím, jak se dotyčná jmenuje, tak jí budu říkat třeba Boženka. Proč Boženka? Protože Boženka je prostě „boží“ člověk. Boženka patří mezi lidi, kteří mají stále dobrou náladu, nejsou konfliktní a s každým na potkání prohodí nějaké to vlídné slovo. Ráda poklábosí, a pokud, nedej bože, musí při konverzaci použít o někom ten peprnější výraz, použije formulaci „nechová se jako pravá dáma“ nebo „nechová se jako pravý gentleman“. Bez problému těmto lidem svěříte klíče od bytu, když vám zrovna mají něco doručit a vy nejste doma, a klidně jim svěříte nejen klíče, ale i svých tisíc korun, aby vám doběhli na nákup, když zrovna doma ležíte s horečkou. Jsou to prostě lidi, které kdekdo žádá o pomoc a na které je stoprocentní spoleh. A s tím se bohužel pojí i jejich většinou jediná, zato pro ně dost nepříjemná vada. Neumějí nebo nedokážou odpovídat na jakékoliv žádosti ze svého okolí „NE, nemůžu“ nebo „NE, nechci“.
Markéta Chvátalová
Za mých mladých let
Jako mladá jsem nesnášela otravné hlášky typu: „já v tvém věku už dávno musel/a, nesměl/a, věděl/a, uměl/a...bla, bla, bla“. Lezlo mi to úděsně na nervy, ať už s tím začal rodič, prarodič nebo kdokoliv jiný. Děs běs tyhle „kecy dospělých“. Naskakovala mi z nich husí kůže a vždycky jsem se dušovala, že nikdy – prostě NIKDY – nebudu hlášky tohoto typu používat.
Markéta Chvátalová
Blbcem snadno a rychle
O tom, že je to všude stejné, ať jsi v Čechách, v Itálii nebo na Aljašce svědčí tento příběh. Vánoční svátky z nás dělají uspěchané neurotiky a je úplně jedno, v které části zeměkoule se zrovna nacházíte...
Markéta Chvátalová
Ve čtvrtek za dámu, v pondělí za šmudlu
V pár krocích jak na to: Čtvrtek – jdeš večer do divadla, takže se hodíš do gala – do toho nejúžasnějšího, co ve skříni najdeš. Pak umyješ hlavu, vyfoukáš, nageluješ, vyžehlíš, nalakuješ... A je to – DÁMA je na světě! Krása! Boží vlasy! Úža outfit. Cítíš se jak hollywoodská hvězda, která ohromí každého...(Bože, proč vlastně nechodíš do divadla častěji..??)
Markéta Chvátalová
Jak ušetřit
Teď, když ČNB zdražuje naše koruny proto, abychom se měli lépe (anebo jsem to blbě pochopila... :o)), podělím se s vámi o návod „Jak ušetřit“. Je to velice jednoduché. Stačí, máte-li doma nějaký starý kus nábytku – jakýkoliv a nejlépe zastrčený někde na půdě nebo v garáži. Pak stačí, když se vaše drahá polovička rozhodne onu místnost vyklidit. Najednou tam stojí uprostřed všech těch krámů a v rukou třímá ten starý kus nábytku. V mém případě to byla stará skříňka pod televizi po babičce, kterou jsem tak před deseti lety odmítla vyhodit s tím, že se to třeba bude někdy hodit. Drahá polovička má na tváři nasazený bojový výraz a velice ironicky pronáší, že už se ta skříňka u nás ohřála dost a je na čase ji vyhodit. Skříňku byste samozřejmě taky nejraději vyhodili, protože na ni: za a) nemáte čas, za b) se vám nikam nehodí a za c) je stará a hnusná. Jenže v ten moment zafunguje vaše ješitnost a přijmete nabízenou výzvu k boji:
Markéta Chvátalová
Ohlédnutí za prázdninama
Přežila jsem... Prázdniny jsou v čudu. Znova začal školy a školky čas a má předrahá zlatíčka se konečně vypravila pro změnu ničit nervy paním učitelkám. Sice ještě stále lapám po dechu v tom každoročním zářijovém „masakru“, tedy čase, kdy se zoufale snažím sladit, skloubit a plynule navázat své každodenní činnosti a povinnosti s tím vším, co škola s sebou přináší. Nekončící dokupování a shánění dalších a dalších drobností předepsaných školou, obaly, úkoly a především návaznost mých taxi služeb s rozvrhy všech dětí, s jejich družinou, kroužky a všemi jejich sportovními oddíly... Přesto všechno mám pocit, že si konečně můžu po těch prázdninách trochu odpočinout.
Markéta Chvátalová
Nic se nemá nechat na poslední chvíli....
Nedávno mně můj kámoš Láďa vyprávěl historku, co se mu stala před pár lety, když ještě studoval a byl asi ve druháku na VŠ. Chodil tenkrát se slečnou Alenou, která v té době již dávno nestudovala, nýbrž pilně chodila do práce. Pracovala jako úřednice kdesi v Praze a každé ráno, když ještě Láďa spokojeně chrupal v jejich společné postýlce, musela letět na zastávku a hodinu se různými přecpanými dopravními prostředky kodrcat v ranní špičce do práce. Alena byla spíše neveselý typ člověka, s takovým tím zatrpklým výrazem, který se málokdy vytratil z její tváře. Děsila se všeho nového. Měla ráda zajeté koleje a svůj každodenní stereotyp. V čemkoli, co se kolem ní dělo, co se jí stalo nebo o čem se mluvilo, viděla problém. Málo co jí dokázalo vyškubnout ze špatné nálady. Naprostý protiklad tomu byl (a je) Láďa. Vlastní takový ten rozjařený výraz dítěte pod vánočním stromkem. Neustále si ze sebe, všech a všeho dělá vtípky a své okolí vytáčí svým neustálým klidem i v situacích, kde by trocha hysterie byla na místě. Dochvilnost nebyla a stále bohužel není jeho silná stránka, ale zřejmě jeho nejtemnější povahový rys je, že má na všechno spoustu, ale ohromnou spoustu času.
Markéta Chvátalová
Sestry v akci
Jezdit na „dámskou“ se dá v každém věku. Důkazem toho jsou moje máma a moje teta. Nedávno se vrátily z jedné takové dámské, což byl wellness víkend v lázních v Luhačovicích. Tenhle balíček si teta sama vybrala a od všech svých dětí a neteří ho dostala ke svým šedesátinám.
Markéta Chvátalová
Třetí na bedně
Tento příběh je tentokrát spíše tragický, teda rozhodně pro hlavní aktérku asi byl, ale i takové příběhy patří k životu..... Moje sestřenice Marta má asi miliardu různých aktivit, koníčků a zájmů. Takové, z mého pohledu usedlého člověka, dva nejkurióznější, rozhodně nezvyklé až netradiční koníčky jsou: za prvé – tancuje jako „křoví" na pódiu při koncertech jedné rokové kapely a za druhé – je dobrovolná hasička. Minulý víkend měl ten jejich dobrovolný hasičský sbor závody. Něco pro naši vesnici!! Netuším proč, ale zrovínka v naší vesnici je neuvěřitelná koncentrace dobrovolných hasiček. Máme tu hned tři sbory! Docela mezi nimi funguje rivalita, která je znát nejenom na nich, ale i na některých vesnických spoluobčanech z řad jejich fanoušků.
Markéta Chvátalová
Pro dobrotu na žebrotu – část druhá
Hned, jak jsme se s tátou u metra rozloučily a on vyrazil na cestu zpět, přestala totiž Avie být holka hodná! Po ujetí asi jednoho kilometru přískokové jízdy od místa, kde nás vysadil, přestala Avie najednou škvrdlat, přestala dýmat a hlavně PŘESTALA JET! Táta otevřel poklop na motoru, který byl uvnitř kabiny Avie, a chvíli se snažil hrabat v motoru. Pak zjistil, že trhanou jízdou vypadlo z motoru něco, co u sebe nemá, zato tu věc má doma v garáži. A bez této věci to na místě neopraví, a tím pádem Avie prostě dál nepojede. Jakmile došel k tomuhle závěru, hrůzou se orosil!
Markéta Chvátalová
Pro dobrotu na žebrotu - část první
Když se mi podařilo úspěšně odmaturovat, měla jsem pocit, že jsem najednou "děsně dospělá". Byla jsem přesvědčená, že děsně dospělý holky přece netráví dovolenou s rodiči, a proto jsme se já a moje sestra dohodly, že půjdeme na brigádu a že si za vydělané peníze z brigády koupíme zájezd busem k moři jen pro nás dvě. Jak rozhodly, tak udělaly – celý červen brigádničily a v červenci si ty dvě děsně dospělý holky koupily sedmidenní zájezd Ikarusem na Istrii.
Markéta Chvátalová
Praštěná
Tak jsem včera večer byla opět za „blondýnu“. Podařilo se mi shodit si ve fitku chodicí pás na hlavu! Chodicí pás vypadá jako pás běžecký, jen je o trochu menší. Byl tam složený na kraji místnosti – tedy ta část, po které se chodí, byla zvednutá nahoru. Chtěla jsem ho jen trošičku popostrčit, protože mně to tam překáželo, a jak jsem se do toho opřela, tak se ta chodicí, asitunová, část překotila zpátky dolů. Naštěstí se to nerozbilo – nespadlo to totiž až na zem, protože to spadlo a zastavilo se o moji hlavu.
Markéta Chvátalová
A plóč??
Mám kamaráda Sváťu, který je z Moravy a tady v Praze studoval vysokou školu. Domů na Moravu jezdil během svých studiích velice sporadicky, vždycky jen tak na nějakou tu rodinnou oslavu a na Vánoce. Jednou jel Sváťa opět na Moravu, protože jeho babi měla narozeniny. Ten den se sešla celá rodina v domě u Sváťových rodičů, a když bylo vše na oslavu nachystané, měl Sváťa pro babi dojet do vedlejší vesnice. Když se připravoval, že vyrazí, přiběhl jeho malý tříletý synovec Kájík, že chce jet se „stlejdou“ vyzvednout babičku. Sváťa byl na Moravě naposledy skoro před půl rokem a v té době uměl Kájík říkat sotva máma a táta. Teď najednou Kájík mluvil skoro v souvětích, jen mu nešlo, ale jako vůbec nešlo vyslovit písmenko „r“.
Markéta Chvátalová
Mami, já už to tam nechci mít!!!
V době, kdy Lukášovi byly tři roky a Venda byla miminko v kočáru, jsem jednou musela jet něco zařídit na katastrální úřad pro Prahu–západ. Tento úřad sídlí v části Prahy, kde to vůbec neznám, tak jsem se rozhodla jet pro jistotu metrem, abych tam pak někde neplašila s parkováním. Od nás ze vsi jsme vyrazili autem, to nechali na parkovišti u metra a po jednom přestupu a asi 40 minutách strávených v metru jsme konečně dorazili na místo určení.
Markéta Chvátalová
Slepice na výletě
Jednou jsme se já a moje sestřenice Zůza a Marťa rozhodly, že vyrazíme na „dámskou“ jízdu. A pokud možno, co nejdál od našich dětí, abychom si ten čas patřičně užily. Nakonec jsme se rozhodly pro víkendový pobyt v Londýně. Let není dlouhý, cena letenky s Easy Jetem není až tak vražedná a fakt, že v Londýně máme společnou kamarádku, u které jsme mohly zdarma bydlet, sehrál při našem rozhodování nemalou roli...
| předchozí | 1 2 | další |
