Dvakrát ze života
Jednou odpoledne přišel tatínek domů, aniž by tušil, že sestra má doma na návštěvě nového nápadníka. V předsíni nechápavě hleděl na neznámé motorkářské ÓBR holínky, v hlavě mu stále ještě šrotovalo, co vlastně je „to“, na co dívá, když už mezitím otevřel dveře dovnitř do bytu a přímo za nimi stálo o dvě hlavy vyšší „stvoření“. Stvoření bylo zcela určitě přes dva metry dlouhé, na sobě mělo černou koženou bundu a kalhoty. V bundě i na kalhotách hromada stříbrných cvoků a spínacích špendlíků. Vlasy a fousy to mělo jako Krakonoš a v uších o něco víc náušnic, než ve rtech. Kdyby vedle něj nestála moje naprosto klidná sestra, asi by tatík začal hned řvát o pomoc.
Přestože byl vyvedený z míry z toho zvláštního stvoření, které naprosto nepasovalo k mé „diskofilní“ náctileté sestře, a možná se toho stvoření i trochu lekl, snažil se získat zpátky nadvládu nad situací. Rychle přemýšlel, co má tomu stvoření říct, aby ukázal, kdo je tady ten šéf. Jediné, co ho v ten moment napadlo, ale bylo, že přísně otcovsky pronesl: „Vás teda ještě neznám!!“
A z výšky těch dvou pocvokovaných metrů se k němu s naprostým klidem sneslo: „Já vás taky ne.“ A bylo vymalováno. :o)
Na tohle už tatíka nic moudrého nenapadlo a pocvokované stvoření se kolem něj protáhlo do předsíně a s „nashle“ zmizelo za dveřmi.
Později, když už měla sestra stálou známost – odhaduju, že v té době jí bylo tak kolem dvaceti let, a známost se svolením našich rodičů velice často přespávala u sestry v pokoji, se přihodila neuvěřitelná událost.
Moje máma byla zrovna někde na víkend pryč a náš tatík osiřel s nimi doma sám. Uprostřed noci, když už všichni ulehli do svých pokojů, spustil se venku slejvák. Za okny randál, větve mlátily do zábradlí, meluzína hučela a moje dvacetiletá sestra, přestože vedle ní ležel její, v té době vyvolený „princ na bílém koni“, se začala bát „bubáků“.
Tak dlouho do toho kluka hučela a vandrovala, že se bojí, že to nejsou normální zvuky a že venku určitě něco je, až ho přesvědčila k naprosto absurdnímu činu. Oba dva si přelezli od sestry z pokoje do ložnice a do postele k našemu tátovi, kterého ten noční přesun vůbec neprobral, takže zbytek noci nerušeně všichni tři chrupali v jednom loži!
Když se pak náš táta ráno vzbudil, uběhla hezká řádka minut, než mu došlo, že ta hlava, co víská ve vlasech, je poněkud větší, než hlava mé matky, a i ty vlasy jsou poněkud hustší než ty její… Ta hlava se posléze probrala, otevřela oči a rozespale řekla: „Dobré ráno, pane Hruška!“
Markéta Chvátalová
V bačkůrkách
Když tehdy před lety zahlásila moje v té době dvacetiletá sestra, že odjíždí na zkušenou za „malou“ louži do Anglie pracovat jako au-pair, nikdo z naší rodiny nevěřil, že tam vydrží déle jak měsíc. A to nejen kvůli tomu, že její anglická slovní zásoba byla popravdě dost mizerná, ale hlavně proto, že moje sestra v té době působila jako hodně „mamánkovský“ typ a nikdo jsme si nedovedli představit, jak v té daleké cizině bez své maminky a nás – své rodiny – přežije. K našemu překvapení vydržela v Anglii nejenom měsíc, ale úspěšně brázdí levou stranou vozovky londýnského centra už dobrých patnáct let.
Markéta Chvátalová
Nepřehlédnutelná
Říká se, že štěstí přeje připraveným, ale někdy nás zaskočí takové situace, na které jsme se prostě a jednoduše ani nikdy připravit nemohli. V životě by nás totiž nenapadlo, že by se něco podobného mohlo stát a pak, když musíme takové situaci čelit tváří v tvář, najednou zjistíme, co v nás opravdu je, kam až sahají naše hranice, a kolikrát sami sebe překvapíme, co všechno jsme schopni vydržet a zvládnout.
Markéta Chvátalová
Když nevíš, tak se zeptej.
Nedávno jsem byla na návštěvě u svojí tety. Teda ona to není vyloženě moje teta, je to v podstatě cosi jako vzdálená sestřenice mého táty, ale odjakživa jí říkám teto, i když je v podstatě jen asi o deset let starší než já. Moc často se nevídáme, tak jednou za rok. Teta, přestože je normálně vdaná a má manžela a děti, je vyhlášená svojí úzkoprsostí. Nesnáší lascivní vtipy, dvojsmysly nebo narážky na sex a dává svému okolí ostentativně najevo, jak jsou vtipy tohoto ražení trapné a narážky ubohé. Moje máma vždycky říkala, že jí děti musel přinést čáp, protože je to puritán a ještě k tomu jeptiška v jednom balení. Na mě teda spíš teta působí, jakože v podstatě moc nepochopí smysl těch vtipů či narážek, a proto se tváří tím svým výrazem, jak jsme „trapný a ubohý“, že se něčím takovým dokážeme bavit.
Markéta Chvátalová
Modrá je dobrá
Právě jsem v rádiu zaslechla, že dnešní den – 29. leden – je výročí slavné modré pilulky Viagry. Prý je dnes ten den, kdy se poprvé začala prodávat v našich lékárnách. To mně připomnělo příběh mojí kamarádky, kterou chtěl manžel překvapit a někde si tuhle zázračnou pilulku splašil. Jeden večer, když jejich odrostlé děti vyrazily ven za zábavou, celý natěšený pilulku zblajznul a čekal, až se projeví ta její síla. Jenže jeho tělo zareagovalo trochu nestandardně a mocná síla modré pilulky se vlila na opačnou část těla, než se obvykle vlévá, a manželovi neuvěřitelně natekly uši, rty a prsty u rukou. Moji kamarádku upřímně vyděsil, když se před ní takhle objevil. Chvíli jí trvalo, než z jeho vysvětlování skrz nateklé rty pochopila, že má doma namísto nadupaného hřebce totálně smutného Mickey mouse, který se bojí, aby mu to nezůstalo. Takže místo do postele vyrazili do nemocnice. Kamarádka se musela chopit volantu, protože na rozdíl od manžela mohla ohnout prsty, zatímco manžel vedle ní nešťastně vzdychal na sedadle spolujezdce, s dlaněmi opřenými o stehna a s prsty roztaženými do stran, jak kdyby právě do deseti napočítal. Na příjmu musela kamarádka vysvětlovat, co se stalo, protože manželovi by nikdo jiný nerozuměl. Naštěstí všechno dopadlo dobře a manžel po jakési injekci zase splasknul do původní velikosti.
Markéta Chvátalová
Jel jsem jednou tramvají
Nedávno jsem z rádia slyšela, že to, o čem byla v rádiu řeč, je „vrcholem stoicismu“. Místo abych o té skvělé věci poslouchala dál, začala jsem přemýšlet, jestli jsem kdy v životě už někdy takovou formulaci slyšela, jestli jsem vůbec kdy ve svém životě alespoň použila slovo „stoicismus“, natož ve spojení se slovem „vrchol“. Pak jsem přemýšlela, co nebo kdo v mém životě či okolí se mnou tak mocně zacloumal svojí vyrovnaností, sebeovládáním či flegmatismem natolik, že bych o tom nebo o někom mohla říct, že to je „vrcholem stoicismu“. A pak jsem si vzpomněla na historku mojí kamarádky, která se jí přihodila cestou tramvají, a musím uznat, že tam bych se slovo „stoicismus“ a možná i ve spojení se slovem „vrchol“ nebála vůbec použít.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
„Z platu za práci pro stát nevyžiju.“ Soudní zaměstnanci míří do stávky
Premium Vláda má další problém. Po učitelích a zemědělcích budou stávkovat i zaměstnanci soudů....
Prokurátor soudu v Haagu požádal o zatykače na Netanjahua a lídry Hamásu
Hlavní prokurátor Mezinárodního trestního soudu (ICC) Karim Khan v pondělí požádal o vydání...
Slovenská koalice po atentátu brojí proti satiře na Zomri, prý šíří nenávist
Od chvíle, kdy útočník v Handlové postřelil slovenského premiéra Roberta Fica, se jeho koaliční...
Vadná krev zabila v Británii tisíce lidí, vlády to chtěly utajit, tvrdí vyšetřování
Kvůli kontaminované krvi se v Británii mezi lety 1970 a 1991 infikovalo HIV či žloutenkou přes 30...
- Počet článků 33
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1092x