A plóč??
Kájík žadonil, ať mu máma dovolí jet se stlejdou a Sváťa řekl: „Proč ne.“ Sestra Sváti se ho s nejistotou v hlase ptala, jestli si je jistý, že to s Kájou zvládne, a Sváťa nechápal, co by na tom mělo být tak složitého: poveze Káju v autosedačce vedle do vsi a zpět. Sestra ještě chvíli váhala a pak svolila, že Kájík se strejdou může vyrazit. Před odjezdem ještě kladla Sváťovi na srdce, aby před Kájíkem nemluvil sprostě, že je jak houba a všechna slova, co slyší, hned nasaje a pak je pořád opakuje.
Sváťa si myslel, že ta jeho ségra je zbytečně až moc starostlivá matka a on přece není blbej, aby před malým děckem mluvil sprostě. A tak vyrazili. Sváťa za volantem, malý Kájík vzadu v autosedačce. Jen co projeli vrata, zeptal se Kájík: „Stlejdo a ploč jedeme plo babičku?“
„No protože má babička narozeniny,“ odpověděl Sváťa.
„A stlejdo, ploč má babička naozeniny?“ chtěl zase vědět Kájík.
„No protože se v tenhle den před hodně lety narodila, tak se vždycky jednou za rok v tenhle den sejdeme a všichni jí k těm narozeninám připijeme,“ trpělivě vysvětloval Sváťa.
„A stlejdo, a ploč se babička naodila?“
„No protože se její tatínek s její maminkou měli rádi,“ odpověděl Sváťa a začal tušit, že to asi nebude jen tak, dojet pro babi a zpět s tříletým prckem za zády. Ani nedomyslel a už se Kájík ptal dál: „A stlejdo, ploč se měli ládi?“
„No prostě se měli rádi. Tvůj tatínek má taky rád tvoji maminku, tak… A do pr…“ Sváťa se stačil zarazit, než řekl sprosté slovo. Do cesty mu vlítnul pes, takže musel prudce zabrzdit a zaflekovat auto na místě. „…do prkenný ohrady!“ dokončil větu Sváťa a ze zadu se ozvalo: „Stlejdó, plóč do plkenný ohlady?“
„Ále, to se jen tak říká – do prkenný ohrady. Jako když tě něco naštve, tak si tak ulevíš.“
„A stlejdo, ploč seš naštvanej?“ chtěl vědět Kájík.
„No protože nám do cesty vběhnul pes a málem jsem ho přejel.“
„A stlejdo, ploč ti tam vběhnul pes?“ nechápavě se ptal Kájík.
„No protože je to bl…“ včas se Sváťa zarazil a zuřivě přemýšlel, jaké vhodné slovo vybrat: „… no protože je to hloupý pes!“ spokojeně dokončil.
„A stlejdó, ploč je ten pes hloupý?“ chtěl pro změnu vědět Kájík.
„Bože můj! Kájo, já nevím! Prostě mně vběhnul pod kola a to chytrý psi nedělají, tak je to asi hloupý pes! A já už se nechci bavit o psech, radši mi pověz, jak se ti líbí ve školce?“ snažil se Sváťa odvézt pozornost od otázek a naivně si myslel, že teď se Kájík rozpovídá o kamarádech ze školky. To se ale šeredně mýlil, protože Kájík odpověděl samozřejmě otázkou: „A stlejdó, ploč musím chodit do školky?“
Jistě si všichni dokážete představit, že pro dvacetiletého skoro chlapa, který absolutně není zvyklý být s malými dětmi, natož aby byl připraven na záludnosti jejich otázek, který netuší, že odpovědí na jakoukoliv jejich otázku, vyvolá vlnu dalších a dalších otázek, to bylo nejpernějších pět minut v životě, než dojel k babiččinu baráku. Hlava mu drnčela z neustálého „A stlejdó, plóč?“, z neustálé snahy hlídat se, aby neřekl něco sprostého a z neustálého vymýšlení si odpovědí na Kájíkovy otázky.
Když zastavili před malým dvoupodlažním paneláčkem, kde babi bydlela, Kájík poprvé změnil styl otázky: „Stlejdó? Můžu zazvonit na babičku?“ Sváťa přešťastný z toho, že neslyší „stlejdó, a ploč“, neprozřetelně řekl: „No jasně, Kajíku!“ a odpoutal synovce z autosedačky. Jenže až po chvíli mu došlo, jakou osudovou chybu udělal. Jakmile totiž Kájík zazvonil na babi a v reproduktoru u zvonků uslyšeli: „Hned jsem dole, Sváťo,“ tak okamžitě následovala první Kájíkova otázka: „Stlejdó, a ploč my nemáme doma tohle mluvítko?“
„No protože vy ho nepotřebujete. Když u vás někdo zazvoní, tak stačí když otevřete okno v kuchyni, který je dva metry od vrátek, a už mluvíte s tím, kdo u těch vrátek je,“ vysvětloval Sváťa a došlo mu, že kdyby nechal Kájíka v autě, tak by se vyhnul dalším otázkám.
„Stlejdó, a ploč babička to mluvítko má?“ nechápal tu nespravedlnost Kájík.
„No protože ta sem dolů nevidí, takže když někdo zazvoní, musí se zeptat, kdo to na ni zvoní,“ odpověděl nevrle Sváťa a zjistil, že je mírně řečeno podrážděný! Že už nechce Kájíkovi odpovídat na další otázky a že byl vůl, když souhlasil, že vezme to zvědavý dítě s sebou. Nechápal, že se jeho sestra z Kájíka ještě nezbláznila! Nechápal, že vůbec někdo dokáže s tím upovídaným dítětem být sám (!) a dobrovolně (!!) v jedné místnosti. Neuvěřitelně v jeho očích stouply všechny učitelky mateřských školek. Svatosvatě si slíbil, že jestli bude vůbec někdy nějaké děti mít, tak nejdřív za dvacet let, a to ještě jedině v případě, že bude jezdit na dlouhé služební cesty mimo domov, nejlépe do Austrálie! A to ještě netušil, že bábino „Hned jsem dole, Sváťo“ bude trvat předlouhých deset minut plných dalších otázek…
Po deseti minutách byl už Sváťa naprosto „rozložený“, bublalo to v něm, jak v papiňáku, cedil odpovědi skrz sevřené zuby a očima visel na dveřích, kdy se objeví babi. A Kájík nic netuše o Sváťově rozpoložení, sypal ze sebe s tím svým nevinným dětským obličejem, s těma velkýma vykulenýma očima a tím zvědavým dětským hláskem otázky jednu za druhou:
„A stlejdó, ploč má babička hnědý dveže?“ – „Protože je natřeli na hnědo.“
„A stlejdó, ploč je natželi na hnědo?“ – „Protože jinou barvu neměli.“
„A stlejdó, ploč nenatželi taky plot na hnědo?“ – „Protože to už jim ta barva došla.“
„A stlejdó, ploč jim došla?“ – „Protože jí koupili málo.“
„A stlejdó, ploč jí koupili málo?“ – „Protože měli málo peněz.“
„A stlejdó, ploč měli málo peněz?“ – „Protože HOVNÓÓÓ!!! Zalez do auta a konečně na chvíli zmlkni!!“ zařval Sváťa, se kterým se právě rozloučily jeho nervy a odpochodovaly neznámo kam, a to přesně v tu chvíli, kdy se otevřely již zmíněné hnědé dveře, v nich se objevila babi a káravým hlasem pronesla: „No dovol, Sváťo! Jak to pro-Kristovy-drahý-rány mluvíš s tím dítětem?!“
A že si netipnete, co řekl Kájík mamince, když se po zpáteční cestě plné dalších otázek, vrátili? Správně! S vykulenýma očima mámě sděloval: „Mami, stlejda žek hovno!“ Mamince zmizel úsměv z tváře, naštvaně se otočila na Sváťu a řekla: „No brácho, PROČ mu proboha říkáš takový slova?!“ A všichni nechápavě zírali na Sváťu, který beze slova odpovědi vyběhl na zahradu, tam bušil hlavou do stromu a z plna hrdla řval jedno sprostý slovo za druhým.
Markéta Chvátalová
V bačkůrkách
Když tehdy před lety zahlásila moje v té době dvacetiletá sestra, že odjíždí na zkušenou za „malou“ louži do Anglie pracovat jako au-pair, nikdo z naší rodiny nevěřil, že tam vydrží déle jak měsíc. A to nejen kvůli tomu, že její anglická slovní zásoba byla popravdě dost mizerná, ale hlavně proto, že moje sestra v té době působila jako hodně „mamánkovský“ typ a nikdo jsme si nedovedli představit, jak v té daleké cizině bez své maminky a nás – své rodiny – přežije. K našemu překvapení vydržela v Anglii nejenom měsíc, ale úspěšně brázdí levou stranou vozovky londýnského centra už dobrých patnáct let.
Markéta Chvátalová
Nepřehlédnutelná
Říká se, že štěstí přeje připraveným, ale někdy nás zaskočí takové situace, na které jsme se prostě a jednoduše ani nikdy připravit nemohli. V životě by nás totiž nenapadlo, že by se něco podobného mohlo stát a pak, když musíme takové situaci čelit tváří v tvář, najednou zjistíme, co v nás opravdu je, kam až sahají naše hranice, a kolikrát sami sebe překvapíme, co všechno jsme schopni vydržet a zvládnout.
Markéta Chvátalová
Když nevíš, tak se zeptej.
Nedávno jsem byla na návštěvě u svojí tety. Teda ona to není vyloženě moje teta, je to v podstatě cosi jako vzdálená sestřenice mého táty, ale odjakživa jí říkám teto, i když je v podstatě jen asi o deset let starší než já. Moc často se nevídáme, tak jednou za rok. Teta, přestože je normálně vdaná a má manžela a děti, je vyhlášená svojí úzkoprsostí. Nesnáší lascivní vtipy, dvojsmysly nebo narážky na sex a dává svému okolí ostentativně najevo, jak jsou vtipy tohoto ražení trapné a narážky ubohé. Moje máma vždycky říkala, že jí děti musel přinést čáp, protože je to puritán a ještě k tomu jeptiška v jednom balení. Na mě teda spíš teta působí, jakože v podstatě moc nepochopí smysl těch vtipů či narážek, a proto se tváří tím svým výrazem, jak jsme „trapný a ubohý“, že se něčím takovým dokážeme bavit.
Markéta Chvátalová
Modrá je dobrá
Právě jsem v rádiu zaslechla, že dnešní den – 29. leden – je výročí slavné modré pilulky Viagry. Prý je dnes ten den, kdy se poprvé začala prodávat v našich lékárnách. To mně připomnělo příběh mojí kamarádky, kterou chtěl manžel překvapit a někde si tuhle zázračnou pilulku splašil. Jeden večer, když jejich odrostlé děti vyrazily ven za zábavou, celý natěšený pilulku zblajznul a čekal, až se projeví ta její síla. Jenže jeho tělo zareagovalo trochu nestandardně a mocná síla modré pilulky se vlila na opačnou část těla, než se obvykle vlévá, a manželovi neuvěřitelně natekly uši, rty a prsty u rukou. Moji kamarádku upřímně vyděsil, když se před ní takhle objevil. Chvíli jí trvalo, než z jeho vysvětlování skrz nateklé rty pochopila, že má doma namísto nadupaného hřebce totálně smutného Mickey mouse, který se bojí, aby mu to nezůstalo. Takže místo do postele vyrazili do nemocnice. Kamarádka se musela chopit volantu, protože na rozdíl od manžela mohla ohnout prsty, zatímco manžel vedle ní nešťastně vzdychal na sedadle spolujezdce, s dlaněmi opřenými o stehna a s prsty roztaženými do stran, jak kdyby právě do deseti napočítal. Na příjmu musela kamarádka vysvětlovat, co se stalo, protože manželovi by nikdo jiný nerozuměl. Naštěstí všechno dopadlo dobře a manžel po jakési injekci zase splasknul do původní velikosti.
Markéta Chvátalová
Jel jsem jednou tramvají
Nedávno jsem z rádia slyšela, že to, o čem byla v rádiu řeč, je „vrcholem stoicismu“. Místo abych o té skvělé věci poslouchala dál, začala jsem přemýšlet, jestli jsem kdy v životě už někdy takovou formulaci slyšela, jestli jsem vůbec kdy ve svém životě alespoň použila slovo „stoicismus“, natož ve spojení se slovem „vrchol“. Pak jsem přemýšlela, co nebo kdo v mém životě či okolí se mnou tak mocně zacloumal svojí vyrovnaností, sebeovládáním či flegmatismem natolik, že bych o tom nebo o někom mohla říct, že to je „vrcholem stoicismu“. A pak jsem si vzpomněla na historku mojí kamarádky, která se jí přihodila cestou tramvají, a musím uznat, že tam bych se slovo „stoicismus“ a možná i ve spojení se slovem „vrchol“ nebála vůbec použít.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Bakterie z vody letos zabíjí častěji, zemřelo už 23 lidí. Řada nákaz uniká
Premium Kromě jiných infekcí se v Česku letos více šíří i smrtelnější legionářská nemoc, která se...
Slovensko k tragédii směřovalo dlouho, tímhle prohráli všichni, míní expert
Premium Bývalý slovenský novinář a bezpečnostní expert Milan Žitný je přesvědčen, že k tragické události,...
V Kladně hořel sklad olejů a autodílů, škoda je čtyřicet milionů korun
V kladenské ulici Železničářů ve čtvrtek hořela průmyslová hala se skladem olejů a autodílů. U...
Soud v Haagu začal řešit Gazu. Genocida dosáhla strašlivé úrovně, zaznělo
Genocida, kterou Izrael páchá v Pásmu Gazy, dosáhla strašlivé úrovně, prohlásil zástupce...
Prodej stavebního pozemku 1200 m2 Liberec
Za Tratí, Liberec - Liberec XXX-Vratislavice nad Nisou
2 790 000 Kč
- Počet článků 33
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1092x