Pro dobrotu na žebrotu - část první
Odjezd autobusu na Istrii byl v sobotu večer kolem šesté hodiny z Prahy z Dejvic, tedy nějakých šedesát kilometrů vzdušnou čarou od našeho domova. Naši nám řekli, že když už jsme tak děsně dospělý a s nimi na dovolenou nechceme, tak ať se taky samy do těch Dejvic dopravíme. Máma stejně odjela na víkend pryč autem, takže ani nebyla jiná možnost, než vyrazit od nás ze vsi busem, dojet k metru, tam přestoupit a metrem dojet až na Dejvickou. Tedy asi tak hodina a půl cestování sockou s narvanými kufry. Brnkačka… Co by dvě děsně dospělý holky nezvládly? Vůbec jsme v tom neviděly problém.
Tedy až do chvíle, kdy jsme se v tom červencovém odpoledním dusnu na padnutí, doplazily s těmi ohromnými kufry na náves a zjistily, že ta nejvíc děsně dospělá holka a hlavní koordinátor naší děsně dospělé dovolené – JÁ – špatně naštudovala spojení a že nám autobus právě ujel a další jede až za hodinu, a tím pádem nemáme šanci stihnout náš Ikarus.
Vypukla děsná panika. Mazaly jsme zpátky domů s tou maxi batožinou a naprosto nedospěle brečely našemu tátovi, ať nás hodí alespoň na metro.
Táta byl ze začátku tvrdě proti! Zrovna opravoval starou Avii, a protože bylo to úmorné vedro, válel se pod ní jen v takovejch echt hnusnejch starejch slipáčích. Kromě toho, že byl po celém těle jak prase od kolomazi a bůhví ještě čeho, tak měl v sobě i jednu lahváčovou desítku. Po deseti minutách kvílení a žebrání se nám podařilo tátu přemluvit, že nás hodí na nejbližší zastávku metra v Praze.
Jelikož jediné, co v ten okamžik mělo u nás doma čtyři kola, byla ta Avie, co na ní táta zrovna něco opravoval, tak musel milou Avii sundat z heveru a cosi, co na ní měl právě „rozpracované“, jen tak halabala rychle dodělat, abychom mohli co nejdřív vyrazit. Jelikož byl chudák táta špinavej jak prase a už nebyl čas na to, aby se umyl, tak ten ohoz, co měl na sobě, vylepšil takovým sepraným pláštíkem, co se nosí přes montérky. Pláštík měl původní barvu zřejmě šedivou, měl utrhané všechny knoflíky a tatíkovi končil těsně pod zadkem. Táta měl v plánu, až se vrátí, na té Avii dál pracovat, takže vůbec neuvažoval o tom, že by si vzal čisté oblečení, které by stejně jen zbytečně zamazal, ale hlavně by se v tom dusnu v jiném oblečení nepříjemně potil, kdežto kabátek, nemaje knoflíky, nešel zapnout, tudíž byl široce rozevřený a „větral“.
Konečně jsme vyrazili, a to přískoky vpřed, protože Avie ještě nebyla úplně opravená. Furt bylo slyšet divné škvrdlavé zvuky motoru, z výfuku se dýmalo, jako kdybychom jeli na uhlí. Auta nás raději nepředjížděla, protože přes ten černý mrak, co byl za námi, nebylo absolutně vidět do protisměru. Táta divoce řadil, někdy musel i obouruč rvát tu šaltrpáku, na to místo kam chtěl, protože to prostě nešlo a nešlo přeřadit a po celou tu dobu nevybraně nadával.
Naštěstí Avie, holka jedna hodná, vydržela a v pohodě nás dovezla na první zastávku metra na okraji Prahy, kde jsme rychle vyskákaly i s naší bagáží, rozloučili se s přehodným tatínkem a sprintem vyrazily na metro. Všechno klaplo a nám se podařilo v pohodě Ikarus stihnout.
V té době ještě nebyly mobilní telefony rozšířeny mezi „běžné“ obyvatelstvo, a tudíž ani v naší rodině se žádný mobil nevyskytoval, což nám zajistilo, že jsme strávily velice klidných a pohodových sedm dní v Istrii u moře. Kdybychom ovšem mobil vlastnily, tak by se nám, jen co bychom vylezly z metra na Dejvické, rozdrnčel. A to, co bychom se z něho dozvěděly, by nám zřejmě dělalo tak těžkou hlavu, že bychom se možná rozhodly snad i na Istrii neodjed, a kdybychom přece jen odjely, tak by nás pocit viny tížil po celou dobu dovolené…
a zítra druhá část...:o)))
Markéta Chvátalová
V bačkůrkách
Když tehdy před lety zahlásila moje v té době dvacetiletá sestra, že odjíždí na zkušenou za „malou“ louži do Anglie pracovat jako au-pair, nikdo z naší rodiny nevěřil, že tam vydrží déle jak měsíc. A to nejen kvůli tomu, že její anglická slovní zásoba byla popravdě dost mizerná, ale hlavně proto, že moje sestra v té době působila jako hodně „mamánkovský“ typ a nikdo jsme si nedovedli představit, jak v té daleké cizině bez své maminky a nás – své rodiny – přežije. K našemu překvapení vydržela v Anglii nejenom měsíc, ale úspěšně brázdí levou stranou vozovky londýnského centra už dobrých patnáct let.
Markéta Chvátalová
Nepřehlédnutelná
Říká se, že štěstí přeje připraveným, ale někdy nás zaskočí takové situace, na které jsme se prostě a jednoduše ani nikdy připravit nemohli. V životě by nás totiž nenapadlo, že by se něco podobného mohlo stát a pak, když musíme takové situaci čelit tváří v tvář, najednou zjistíme, co v nás opravdu je, kam až sahají naše hranice, a kolikrát sami sebe překvapíme, co všechno jsme schopni vydržet a zvládnout.
Markéta Chvátalová
Když nevíš, tak se zeptej.
Nedávno jsem byla na návštěvě u svojí tety. Teda ona to není vyloženě moje teta, je to v podstatě cosi jako vzdálená sestřenice mého táty, ale odjakživa jí říkám teto, i když je v podstatě jen asi o deset let starší než já. Moc často se nevídáme, tak jednou za rok. Teta, přestože je normálně vdaná a má manžela a děti, je vyhlášená svojí úzkoprsostí. Nesnáší lascivní vtipy, dvojsmysly nebo narážky na sex a dává svému okolí ostentativně najevo, jak jsou vtipy tohoto ražení trapné a narážky ubohé. Moje máma vždycky říkala, že jí děti musel přinést čáp, protože je to puritán a ještě k tomu jeptiška v jednom balení. Na mě teda spíš teta působí, jakože v podstatě moc nepochopí smysl těch vtipů či narážek, a proto se tváří tím svým výrazem, jak jsme „trapný a ubohý“, že se něčím takovým dokážeme bavit.
Markéta Chvátalová
Modrá je dobrá
Právě jsem v rádiu zaslechla, že dnešní den – 29. leden – je výročí slavné modré pilulky Viagry. Prý je dnes ten den, kdy se poprvé začala prodávat v našich lékárnách. To mně připomnělo příběh mojí kamarádky, kterou chtěl manžel překvapit a někde si tuhle zázračnou pilulku splašil. Jeden večer, když jejich odrostlé děti vyrazily ven za zábavou, celý natěšený pilulku zblajznul a čekal, až se projeví ta její síla. Jenže jeho tělo zareagovalo trochu nestandardně a mocná síla modré pilulky se vlila na opačnou část těla, než se obvykle vlévá, a manželovi neuvěřitelně natekly uši, rty a prsty u rukou. Moji kamarádku upřímně vyděsil, když se před ní takhle objevil. Chvíli jí trvalo, než z jeho vysvětlování skrz nateklé rty pochopila, že má doma namísto nadupaného hřebce totálně smutného Mickey mouse, který se bojí, aby mu to nezůstalo. Takže místo do postele vyrazili do nemocnice. Kamarádka se musela chopit volantu, protože na rozdíl od manžela mohla ohnout prsty, zatímco manžel vedle ní nešťastně vzdychal na sedadle spolujezdce, s dlaněmi opřenými o stehna a s prsty roztaženými do stran, jak kdyby právě do deseti napočítal. Na příjmu musela kamarádka vysvětlovat, co se stalo, protože manželovi by nikdo jiný nerozuměl. Naštěstí všechno dopadlo dobře a manžel po jakési injekci zase splasknul do původní velikosti.
Markéta Chvátalová
Jel jsem jednou tramvají
Nedávno jsem z rádia slyšela, že to, o čem byla v rádiu řeč, je „vrcholem stoicismu“. Místo abych o té skvělé věci poslouchala dál, začala jsem přemýšlet, jestli jsem kdy v životě už někdy takovou formulaci slyšela, jestli jsem vůbec kdy ve svém životě alespoň použila slovo „stoicismus“, natož ve spojení se slovem „vrchol“. Pak jsem přemýšlela, co nebo kdo v mém životě či okolí se mnou tak mocně zacloumal svojí vyrovnaností, sebeovládáním či flegmatismem natolik, že bych o tom nebo o někom mohla říct, že to je „vrcholem stoicismu“. A pak jsem si vzpomněla na historku mojí kamarádky, která se jí přihodila cestou tramvají, a musím uznat, že tam bych se slovo „stoicismus“ a možná i ve spojení se slovem „vrchol“ nebála vůbec použít.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Bakterie z vody letos zabíjí častěji, zemřelo už 23 lidí. Řada nákaz uniká
Premium Kromě jiných infekcí se v Česku letos více šíří i smrtelnější legionářská nemoc, která se...
Slovensko k tragédii směřovalo dlouho, tímhle prohráli všichni, míní expert
Premium Bývalý slovenský novinář a bezpečnostní expert Milan Žitný je přesvědčen, že k tragické události,...
V Kladně hořel sklad olejů a autodílů, škoda je čtyřicet milionů korun
V kladenské ulici Železničářů ve čtvrtek hořela průmyslová hala se skladem olejů a autodílů. U...
Soud v Haagu začal řešit Gazu. Genocida dosáhla strašlivé úrovně, zaznělo
Genocida, kterou Izrael páchá v Pásmu Gazy, dosáhla strašlivé úrovně, prohlásil zástupce...
Prodej kanceláře, 42 m2 - Praha - Vinohrady
U Kanálky, Praha 2 - Vinohrady
4 247 100 Kč
- Počet článků 33
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1092x